Letokvět, z. s., Dolany u Jaroměře je dobrovolným, nepolitickým spolkem osob, které spojuje zájem o ochranu přírody a kulturně-historické dědictví obce Dolany u Jaroměře. Byl založen zakladatelkami Jitkou Ottovou, Luckou Štěrbovou a Martinou Fendrychovou. Účelem Spolku je ochrana přírody, vytvořených krajinných prvků v obci Dolany u Jaroměře, zejména jede-li se o vodní zdroje, efektivní odpadové hospodaření, ochrana kulturního a historického dědictví Obce.
Věříme, že je důležité připomínat a uchovávat památky minulosti pro budoucí generace, proto se také věnujeme sběru a dokumentaci historických pramenů.
Letokvět, z. s., IČO 22104119, FORMA: Spolek, SCHRÁNKA: 8s9nx66, email: martjitlucka@letokvet-z-s-dolany-u-jaromere.cz
Škola
Místem pro školu byla původně dřevěná pastouška na dolejším konci vesnice u rybníčka, pod č. d. 76. Již v roce 1800 ke škole v Dolanech byly přiškoleny Čáslavky. V roce 1837 byla škola povýšena na veřejnou. Z nedostatku lavic a místa byli žáci nuceni sedět po podlaze. V pastoušce měl zároveň byt kantor. Učitelé, kteří v pastoušce učili, jsou známi pouze tři: Jan Rýdl, Václav Brusnický starší, Václav Brusnický mladší z Dolan č. d. 26. Místo, kde stará škola stála, bylo pro vlhkost nevhodné. Proto v roce 1842 byla společným nákladem obcí Dolany a Čáslavky, za účasti místních rychtářů, Josefa Otty z Dolan č. d. 82 a Jana Martinka z Čáslavek, postavena nová škola, na nynějším místě, obklopena ze tří stran silnicemi. Dříve na tom místě stál malý kopeček s malou (sloupovou) kapličkou. Kaplička byla odstraněna, vrch snížen a srovnán s výškou silnice. Na památku, že zde kaple stála, vymaloval malíř obrazy, které uvnitř kapličky se nacházely, na novou školní budovu do slepých oken. Školu postavili Václav Dvořák, mistr zednický z Jaroměře, a Josef Beran, mistr tesařský, z Dolan č. d. 43. V nové škole až do roku 1877 vyučoval František Martínek z Čáslavek, následně se řídícími učiteli stali: Rudolf Vilém (1877-1878), Václav Hladík (1878-1880), Václav Bubáček (1880-1892), Josef Vítek (1893 -1923, pohřben na místním hřbitově), Karel Jakoubek (1923-1941), Milada Hartmanová (1940 -1941), Bohumír Šponer (1941-1967), Jana Lášková (1957-1992), industriální učitelky (od roku 1885) byly: Marie Bubáčková, Bohuslava Hofmanová z Dolan č. d. 86. Do roku 1910 platili rodiče školou povinných dětí tzv. školní plat, od kterého byly osvobozeni děti chudé, později i děti s výborným prospěchem. V roce 1883 bylo Místní školní radě Okresním školním výborem ve Dvoře Králové n. L. uloženo zřídit tělocvičnu, protože však obec vhodného místa neměla, žáci se tělocviku učili na zahradě pana Martinka z č. d. 19, ležící u č. d. 36, kam Místní školní rada dala postavit nářadí. V roce 1885 byl pořízen zlatý nápis na omítku školy ("ŠKOLA") od jaroměřského zlatníka pana Salače. Ve školním roce 1890/91 Okresní školní rada povolila zřídit druhou třídu. Místní školní rada jednala nejprve s Karlem Kaldararem z č. d. 14 o pronájmu třídy, neboť všechny místnosti v jeho domě byly neobydleny, obec pak od něho pronajala jednu místnost, která sloužila jako třída, a byt pro mladšího učitele. Okresní školní výbor ve Dvoře Králové n. L. vydal následně nařízení, kterým uložil Místní školní radě provést přístavbu školy, tato byla postavena v roce 1892 stavitelem Václavem Holubem z Jaroměře, odhadní cena byla 3 000 zlatých. Se stavbou se započalo v květnu 1892 a do konce prázdnin byla přístavba postavena. V roce 1892 vydala Zemská školní rada nařízení, aby u škol byly zřízeny školní zahrady ku pěstování ovoce a zeleniny. Zahrada byla zřázena, společně s venkovní tělocvičnou, na poli Lipských, za č. d. 33. V roce 1925 byl postaven u školy nový drátěný plot na cihlové podezdívce a busta Amose Komenského, která dříve stála na rohu školní zahrádky, byla umístěna na současné místo před školu. V lednu 1937 nařídil Okresní školní výbor ve Dvoře Králové n. L. postavit novou školu, pro stavbu opatřit vhodnější pozemek, stará škola byla shledána již nezpůsobilou. Obce Dolany a Čáslavky se závěrem Okresního školního výboru nesouhlasily, namítaly, že na stavbu nové školy nemají finanční prostředky, byly přesvědčeny, že vytknuté závady by bylo možno odstranit. V roce 1939 byla stržena plechová střecha nad záchody a pořízena nová z tašek. V září 1940 byla škola opatřena německo-českým nápisem na škole. V letech 1940/1941 a 1945/1946 škola organizována jako jednotřídní. V roce 1952 byla do školy zavedena voda. Ać měla škola vlastní studni a pumpu (těsně vedle školních záchodků a jímky), tato nebyla dlouhodobě užívaná, byla zdravotně nezpůsobilá, z toho důvodu uzavřená, pitná voda se od roku 1919 brala ze studny u č. d. 36, později u č. d. 30 blíže školy. V roce 1956 byla pořízena nová okna a omítka. V roce 1968 byla postavena současná přístavba školy a zbourána přístavba záchodů.
zdroj: kronika Dolan
Časopis Hradecký kraj, ročník 1908, číslo 1-2:
Dvoutřídní obecná škola, 75 dětí, řídící učitel Vítek, učitel Jakoubek, Karel, industriální učitelka Bubáčková. Budova školní ve stavu úplně vyhovujícím, malá zahrádka kolem školy, školní zahrada, najatá tělocvična, školní včelín. Občanstvo zdejší chovalo se ku škole vždy přátelsky a s ochotou poskytuje čeho je k udržení pořádku zapotřebí.
K
Kostel Navštívení Panny Marie v Dolanech
Kostel vznikl z podnětu Josefa Ludvíka (1827–1908), rodáka z Dolan č. d. 4, faráře na odpočinku v Malé Skalici. Ten dopisem ze dne 31. 1. 1894 oznámil Obecnímu zastupitelstvu v Dolanech, že hodlá ve své rodné obci vybudovat větší kapli na vlastní náklady ve výši 8 000 rakousko-uherských korun. Obecní zastupitelstvo se 11. 2. 1894 usneslo, že pro stavbu bezplatně poskytne pozemek a že se do budoucna zavazuje kapli udržovat a zajišťovat její provoz. Okresní zastupitelstvo v Jaroměři toto usnesení schválilo až 16. 5. 1901 s podmínkou, že zakladatel (Josef Ludvík) složí na údržbu kaple ještě 500 rakousko-uherských korun, aby na obec nedopadlo nové finanční břemeno. Místo pro kostel bylo vybráno na návsi, kde původně stával kříž z roku 1871 (dnes umístěný na hřbitově) a lípa se zvonkem. Lípa byla prodána ve veřejné dražbě Josefu Hoffmanovi z č. d. 86. Při jejím kácení byl postižen mrtvicí, což pověrčiví obyvatelé považovali za trest za pokácení posvěceného stromu. Kříž byl následně přemístěn na náves naproti č. d. 13. Stavba kostela probíhala od jara do podzimu roku 1901 v neo románském slohu podle stavebního plánu architekta Josefa Mockra (1835–1899). Stavitelem byl Jan Čermák z Jaroměře, který realizoval také Sokolovnu – dnešní divadlo v Jaroměři – a sušárnu pícnin v Dolanech (dnes již zaniklou). Kostel byl slavnostně vysvěcen samotným zakladatelem, Josefem Ludvíkem, dne 28. 10. 1901 s právem sloužit mše svaté, s výjimkou nedělí a svátků. Do oltářního kamene byly uloženy ostatky sv. Vincencie a Inocencie (manželky a dcery sv. Severuse, biskupa z Ravenny v Itálii, který zemřel kolem roku 390). V zaskleném rámečku byla uložena listina, tzv. autentika, potvrzující jejich pravost církevním hodnostářem (nedochovala se). Přáním Josefa Ludvíka bylo zřízení farního úřadu v Dolanech. Za tímto účelem ve své závěti v roce 1908 odkázal menší kapitál "ku nabuzení jiných, daleko majetnějších, při svém značném uskrovňování" – vkladní knížku na jméno Anny Michálkové z č. d. 1. Ta měla kapitál spravovat a do zřízení farního úřadu byla oprávněna užívat úroky. Dále věnoval kostelu liturgická roucha (ornáty), burzu (maličkou pozlacenou nádobku na několik hostií) po zemřelém Josefu Myslimíru Ludvíkovi (1797–1856), kalich, albu (bílé dlouhé roucho, které nosí klerici na talár), Misál (knihu s modlitbami, které přednáší kněz) a další liturgické předměty a části oděvů. Do vpředu přistavěné věžičky byl zavěšen zvonek. Na základě usnesení zastupitelstva obce Dolany se za zvonění při úmrtí a pohřbu vybíral poplatek 2 K, z čehož 1 K připadala do obecní pokladny. V roce 1905 bylo zakoupeno pro kostel z obecní pokladny harmonium. Od roku 1922 mohli kostelík pro bohoslužby užívat i příslušníci Československé církve, avšak od roku 1924, na základě nařízení, bylo zakázáno vyzvánění při úmrtí a pohřbu osoby církve Československé. V roce 1972 měl být kostel, k žádosti věřících, předán církvi, která ho údajně odmítla převzít. Kostelík proto zůstal majetkem Místního národního výboru v Dolanech. Věřící v Dolanech toho roku uspořádali mezi sebou sbírku na zvon, který byl ulit v tehdejší Německé demokratické republice, váží 57 kg a je opatřen nápisem "Svatá Maria oroduj za nás". Pro své malé rozměry je kostel často označován za kapli.
Zdroj: Archiv Náchod: Okresní zastupitelstvo v Jaroměři, inv. č. 211, ukl. č. 7, kronika Dolan, Pamětnice Jaroměřská
Při příležitosti svěcení zvonu v roce 1972 paní Anna Fingrová, dlouholetá varhanice kostela sv. Mikuláše v Jaroměři, složila tuto krásnou báseň a v den svěcení ji přednesla Maruška Fingrová. Se svolením rodiny báseň zveřejňujeme a velmi děkujeme za tuto příležitost.
ANNA FINGROVÁ: KAPLIČKA V DOLANECH
Zvonečku, čekáš tu mezi námi zelení okrášlený.
Dokola voní květy a stoupá bílý dým….
Tvůj domov bude ve věžičce, mezi nebem a zemí,
abys tam jasně hlaholil svým srdcem kovovým.
A abys k sobě svolával všechny, kdo žijí tady,
tak, jako otec zve děti ke stolu prostřenému.
Aby zněl hlas Tvůj přes pole, domky a přes zahrady,
a všechny volal k bratrství a míru trvalému.
Za písní Tvého hlasu ať naše kroky míří,
abychom v družném společenství slyšeli Boží Slova.
Ať teplo lásky k bližnímu se z našich srdcí šíří,
aby k nám vanul blahý mír království Ježíšova.
Ať soused sousedu je tady bratrem ode dneška!
A kéž se úcta vzájemná v rodinách uhostí.
Ať žádná oběť pro druhého se nezdá příliš těžká.
Ať je tu život požehnáním – a práce ať je radostí.
Kříž Osadníků Dolan
Původně dřevěný, červeně natřený kříž, s plechovým zobrazením Spasitele, stojící uprostřed vesnice, velmi blízko u staré školy a zvonku k vyzvánění Ave Maria, udržován byl osadníky. Tento časem, docela sešlý kříž, byl nahrazen křížem z kamene vytesaným, krásně ozdobeným, postaveným nákladem dobrodinců z Dolan. Posvěcen byl dne 1. 10. 1871 na velkolepé slavnosti.
Po vybudování kaple v roce 1901 byl tento kamenný kříž přemístěn na návsi naproti č. d. 13, a po založení hřbitova v roce 1903, byl přemístěn na hřbitov.
zdroj: kronika Dolan, Pamětnice Jaroměřská
Ludvíčkův kříž
Dne 14. 8. 1859 byl slavnostně benedikován natřený kříž s pozlaceným korpusem a kamenným podstavcem, zřízeným dolanským sedlákem Johnem Ludvíkem (vulgo Ludvíček), na jeho poli, vedle polní cesty z Dolan na Sebuč. K udržování této církevní pamětihodnosti zřídil Johann Ludvík kapitál 20 zl., které byly deponovány a zaevidovány v kostelní kase v Jaroměři.
zdroj: Pamětnice Jaroměř
Hofmanův -Ludvíkův kříž (nedochován)
Dřevěný, červeně natřený kříž s vyobrazením Spasitele na plechu, na louce sedláka Hoffmana č. d. 1 (zvaného "u Hoffmana Kouteckého"), na pěší cestě z Dolan do Skalice (Svinišťan). Zřizovatelem je uvedený Hoffman, který zavázal všechny budoucí majitele statku č. d. 1, udržovat tento kříž v nejlepším stavu. Kříž tento, prodlením času, zchátral, proto dal nový držitel živnosti č. d. 1 Jan Ludvík, narozený v roce 1830, s manželkou Kateřinou, rozenou Stárkovou (jejich dcera Anna, narozená 1861, byla provdána za ing. Michálka) udělati nový kříž s vyobrazením Spasitele a jeho Matky na plechu. Církevní požehnání událo se za valného účastenství lidu domácího i přespolního dne 21. 6. 1885, přičemž na prvního zakladatele modlitbou vzpomenuto bylo. V roce 1928 upadl tento dubový kříž, na pozemku dědiců Michálkových z č. d. 1, na rohu zahrad stojící, a již pravděpodobně nebyl obnoven.
zdroj: kronika Dolan, Pamětnice Jaroměřská
Sloupová kaplička (nedochována)
Umístěná těsně u silnice z Dolan do Skalice, z kamene. Obraz je zmizelý a nerozeznatelný a v nejhorším stavu. Zřizovatel je zcela neznámý. Tato socha musí být v budoucnu odstraněna, protože na tomto místě se bude stavěti nová škola. Na památku, že zde stála, vymaloval malíř obrazy z "kapličky", na novou školní budovu do slepých oken (obecní kronika).
zdroj: Jaroměřská Pamětnice, obecní kronika
Socha Jana Nepomuckého na Sebuči
Stojí v blízkosti studánky nad loukou táhnoucí se k zátočině potoka. Vypráví o tragédii, která v polovině 19. století postihla rodinu žijící v č. d. 1 (Karlovi): Z poutě na Hořičkách se vraceli syn Alžběty a Václava Karlových. Ledová voda ve studánce namísto osvěžení a občerstvení zapříčinila jeho smrt. 11. května 1854 byla v těchto místech postavena socha sv. Jana Nepomuckého. Nešťastní rodiče objednali sochu na památku nečekaného synova úmrtí u sochaře Františka Matouše z Hořic. Pomník pak postavil kamenický mistr Josef Jelínek z nedalekých Myskolez. Socha byla pořízena s nadací 35 zl. rakouské měny.
zdroj:, Hofmanova kronika Sebuč
Torzo kříže v zahradě u č. d. 16 na Sebuči
Kříž na své zahradě u silnice postavili před rokem 1896 Václav Morávek, narozený 1833, cestář, a jeho hospodyně (družka) Františka Horníková, narozená 1844. Václav Morávek byl ženatý s Annou Morávkovou, soužití bylo ale ukončeno, aniž by došlo k rozvodu. Anna Morávková pak bydlela v Zaječí 5 u rodiny Tylšů. Václav Morávek zemřel v roce 1896, dům převzala Františka Horníková, která ho prodala v roce 1904. Anna Morávková, narozená 1840, zemřelá 3. 6. 1914, byla pochována na hřbitově ve Chvalkovicích bez zaopatření .
zdroj: Hofmanova kronika, Sebuč a kniha zemřelých Sebuč
Kříž na návsi v Čáslavkách
Dne 22. 7. 1860 byl slavnostně požehnán místními osadníky za 309 zl. nově pořízený kamenný sv. Kříž. Zhotovitel této pamětihodnosti byl kameník Staffa ze Dvora Králové. Údržba přísluší obci Čáslavky, k tomu se celá obec zavázala.
zdroj: Pamětnice Jaroměřská
Hřbitov dolanský
Stavba byla dokončena na podzim 1903, dle plánu stavitele Jana Čermáka z Jaroměře, cihly dodala Miskolezská cihelna a kříž byl před přemístěním z návsi opraven. Ke svěcení hřbitova nejprve nedošlo, neboť jaroměřský děkan Štěpánek se zdráhal jej posvětit, odvolávajíce se na to, že hřbitov není katolický, nýbrž obecní. V roce 1904 začíná opět jednání o vysvěcení hřbitova, když v březnu 1904 zemřela výměnkářka Anna Brdičková z č. d. 11 (10), od kteréžto živnosti byl pozemek na stavbu odprodán. Tak splnila se pověra, že na novém hřbitově uložen bude nejdříve někdo z rodiny, který k tomu účelu pozemek zaprodal. Tu nezbylo než děkanu jaroměřskému hřbitov vysvětit, měl-li se křesťanský pohřeb konati. Stalo se tak 10. 3. 1904.
V roce 1912 se zastupitelstvo Dolan usneslo postavit na hřbitově studnu.
V roce 1937 byl hřbitov v Dolanech osázen břízami.
zdroj: kronika Dolan
