Milí přátelé, osadníci našich Obcí,
Letokvět, z. s., Dolany u Jaroměře je dobrovolným, nepolitickým spolkem osob, které spojuje zájem o ochranu přírody a kulturně-historické dědictví obce Dolany u Jaroměře. Byl založen zakladatelkami Jitkou Ottovou, Luckou Štěrbovou a Martinou Fendrychovou. Účelem Spolku je ochrana přírody, vytvořených krajinných prvků v obci Dolany u Jaroměře, zejména jede-li se o vodní zdroje, efektivní odpadové hospodaření, ochrana kulturního a historického dědictví Obce.
Věříme, že je důležité připomínat a uchovávat památky minulosti pro budoucí generace, proto se také věnujeme sběru a dokumentaci historických pramenů.
Letokvět, z. s., IČO 22104119, FORMA: Spolek, SCHRÁNKA: 8s9nx66
Trocha historie, která vás potěší...... :)
Škola
Místem pro školu byla původně dřevěná pastouška na dolejším konci vesnice u rybníčka, pod č. d. 76. Již v roce 1800 ke škole v Dolanech byly přiškoleny Čáslavky. V roce 1837 byla škola povýšena na veřejnou. Z nedostatku lavic a místa byli žáci nuceni sedět po podlaze. V pastoušce měl zároveň byt kantor. Učitelé, kteří v pastoušce učili, jsou známi pouze tři: Jan Rýdl, Václav Brusnický starší, Václav Brusnický mladší z Dolan č. d. 26. Místo, kde stará škola stála, bylo pro vlhkost nevhodné. Proto v roce 1842 byla společným nákladem obcí Dolany a Čáslavky, za účasti místních rychtářů, Josefa Otty z Dolan č. d. 82 a Jana Martinka z Čáslavek, postavena nová škola, na nynějším místě, obklopena ze tří stran silnicemi. Dříve na tom místě stál malý kopeček s malou (sloupovou) kapličkou. Kaplička byla odstraněna, vrch snížen a srovnán s výškou silnice. Na památku, že zde kaple stála, vymaloval malíř obrazy, které uvnitř kapličky se nacházely, na novou školní budovu do slepých oken. Školu postavili Václav Dvořák, mistr zednický z Jaroměře, a Josef Beran, mistr tesařský, z Dolan č. d. 43. V nové škole až do roku 1877 vyučoval František Martínek z Čáslavek, následně se řídícími učiteli stali: Rudolf Vilém (1877-1878), Václav Hladík (1878-1880), Václav Bubáček (1880-1892), Josef Vítek (1893 -1923, pohřben na místním hřbitově), Karel Jakoubek (1923-1941), Milada Hartmanová (1940 -1941), Bohumír Šponer (1941-1967), Jana Lášková (1957-1992), industriální učitelky (od roku 1885) byly: Marie Bubáčková, Bohuslava Hofmanová z Dolan č. d. 86. Do roku 1910 platili rodiče školou povinných dětí tzv. školní plat, od kterého byly osvobozeni děti chudé, později i děti s výborným prospěchem. V roce 1883 bylo Místní školní radě Okresním školním výborem ve Dvoře Králové n. L. uloženo zřídit tělocvičnu, protože však obec vhodného místa neměla, žáci se tělocviku učili na zahradě pana Martinka z č. d. 19, ležící u č. d. 36, kam Místní školní rada dala postavit nářadí. V roce 1885 byl pořízen zlatý nápis na omítku školy ("ŠKOLA") od jaroměřského zlatníka pana Salače. Ve školním roce 1890/91 Okresní školní rada povolila zřídit druhou třídu. Místní školní rada jednala nejprve s Karlem Kaldararem z č. d. 14 o pronájmu třídy, neboť všechny místnosti v jeho domě byly neobydleny, obec pak od něho pronajala jednu místnost, která sloužila jako třída, a byt pro mladšího učitele. Okresní školní výbor ve Dvoře Králové n. L. vydal následně nařízení, kterým uložil Místní školní radě provést přístavbu školy, tato byla postavena v roce 1892 stavitelem Václavem Holubem z Jaroměře, odhadní cena byla 3 000 zlatých. Se stavbou se započalo v květnu 1892 a do konce prázdnin byla přístavba postavena. V roce 1892 vydala Zemská školní rada nařízení, aby u škol byly zřízeny školní zahrady ku pěstování ovoce a zeleniny. Zahrada byla zřázena, společně s venkovní tělocvičnou, na poli Lipských, za č. d. 33. V roce 1925 byl postaven u školy nový drátěný plot na cihlové podezdívce a busta Amose Komenského, která dříve stála na rohu školní zahrádky, byla umístěna na současné místo před školu. V lednu 1937 nařídil Okresní školní výbor ve Dvoře Králové n. L. postavit novou školu, pro stavbu opatřit vhodnější pozemek, stará škola byla shledána již nezpůsobilou. Obce Dolany a Čáslavky se závěrem Okresního školního výboru nesouhlasily, namítaly, že na stavbu nové školy nemají finanční prostředky, byly přesvědčeny, že vytknuté závady by bylo možno odstranit. V roce 1939 byla stržena plechová střecha nad záchody a pořízena nová z tašek. V září 1940 byla škola opatřena německo-českým nápisem na škole. V letech 1940/1941 a 1945/1946 škola organizována jako jednotřídní. V roce 1952 byla do školy zavedena voda. Ać měla škola vlastní studni a pumpu (těsně vedle školních záchodků a jímky), tato nebyla dlouhodobě užívaná, byla zdravotně nezpůsobilá, z toho důvodu uzavřená, pitná voda se od roku 1919 brala ze studny u č. d. 36, později u č. d. 30 blíže školy. V roce 1956 byla pořízena nová okna a omítka. V roce 1968 byla postavena současná přístavba školy a zbourána přístavba záchodů.
zdroj: kronika Dolan
Časopis Hradecký kraj, ročník 1908, číslo 1-2:
Dvoutřídní obecná škola, 75 dětí, řídící učitel Vítek, učitel Jakoubek, Karel, industriální učitelka Bubáčková. Budova školní ve stavu úplně vyhovujícím, malá zahrádka kolem školy, školní zahrada, najatá tělocvična, školní včelín. Občanstvo zdejší chovalo se ku škole vždy přátelsky a s ochotou poskytuje čeho je k udržení pořádku zapotřebí.
K
Kostel Navštívení Panny Marie v Dolanech
Kostel vznikl z podnětu Josefa Ludvíka (1827–1908), rodáka z Dolan č. d. 4, faráře na odpočinku v Malé Skalici. Ten dopisem ze dne 31. 1. 1894 oznámil Obecnímu zastupitelstvu v Dolanech, že hodlá ve své rodné obci vybudovat větší kapli na vlastní náklady ve výši 8 000 rakousko-uherských korun. Obecní zastupitelstvo se 11. 2. 1894 usneslo, že pro stavbu bezplatně poskytne pozemek a že se do budoucna zavazuje kapli udržovat a zajišťovat její provoz. Okresní zastupitelstvo v Jaroměři toto usnesení schválilo až 16. 5. 1901 s podmínkou, že zakladatel (Josef Ludvík) složí na údržbu kaple ještě 500 rakousko-uherských korun, aby na obec nedopadlo nové finanční břemeno. Místo pro kostel bylo vybráno na návsi, kde původně stával kříž z roku 1871 (dnes umístěný na hřbitově) a lípa se zvonkem. Lípa byla prodána ve veřejné dražbě Josefu Hoffmanovi z č. p. 86. Při jejím kácení byl postižen mrtvicí, což pověrčiví obyvatelé považovali za trest za pokácení posvěceného stromu. Kříž byl následně přemístěn na náves naproti č. d. 13. Stavba kostela probíhala od jara do podzimu roku 1901 v neo románském slohu podle stavebního plánu architekta Josefa Mockra (1835–1899). Stavitelem byl Jan Čermák z Jaroměře, který realizoval také Sokolovnu – dnešní divadlo v Jaroměři – a sušárnu pícnin v Dolanech (dnes již zaniklou). Kostel byl slavnostně vysvěcen samotným zakladatelem, Josefem Ludvíkem, dne 28. 10. 1901 s právem sloužit mše svaté, s výjimkou nedělí a svátků. Do oltářního kamene byly uloženy ostatky sv. Vincencie a Inocencie (manželky a dcery sv. Severuse, biskupa z Ravenny v Itálii, který zemřel kolem roku 390). V zaskleném rámečku byla uložena listina, tzv. autentika, potvrzující jejich pravost církevním hodnostářem (nedochovala se). Přáním Josefa Ludvíka bylo zřízení farního úřadu v Dolanech. Za tímto účelem ve své závěti v roce 1908 odkázal menší kapitál "ku nabuzení jiných, daleko majetnějších, při svém značném uskrovňování" – vkladní knížku na jméno Anny Michálkové z č. d. 1. Ta měla kapitál spravovat a do zřízení farního úřadu byla oprávněna užívat úroky. Dále věnoval kostelu liturgická roucha (ornáty), burzu (maličkou pozlacenou nádobku na několik hostií) po zemřelém Josefu Myslimíru Ludvíkovi (1797–1856), kalich, albu (bílé dlouhé roucho, které nosí klerici na talár), Misál (knihu s modlitbami, které přednáší kněz) a další liturgické předměty a části oděvů. Do vpředu přistavěné věžičky byl zavěšen zvonek. Na základě usnesení zastupitelstva obce Dolany se za zvonění při úmrtí a pohřbu vybíral poplatek 2 K, z čehož 1 K připadala do obecní pokladny. V roce 1905 bylo zakoupeno pro kostel z obecní pokladny harmonium. Od roku 1922 mohli kostelík pro bohoslužby užívat i příslušníci Československé církve, avšak od roku 1924, na základě nařízení, bylo zakázáno vyzvánění při úmrtí a pohřbu osoby církve Československé. V roce 1972 měl být kostel, k žádosti věřících, předán církvi, která ho údajně odmítla převzít, kostelík proto zůstal majetkem Místního národního výboru v Dolanech, věřící v Dolanech toho roku uspořádali mezi sebou sbírku na zvon, který byl ulit v tehdejší německé demokratické republice, váží 57 kg a je opatřen nápisem "Svatá Maria oroduj za nás". Pro své malé rozměry je kostel často označován za kapli.
Zdroj: Archiv Náchod: Okresní zastupitelstvo v Jaroměři, inv. č. 211, ukl. č. 7, kronika Dolan, Pamětnice Jaroměřská
Kříž Osadníků Dolan
Původně dřevěný, červeně natřený kříž, s plechovým zobrazením Spasitele, stojící uprostřed vesnice, velmi blízko u staré školy a zvonku k vyzvánění Ave Maria, udržován byl osadníky. Tento časem, docela sešlý kříž, byl nahrazen křížem z kamene vytesaným, krásně ozdobeným, postaveným nákladem dobrodinců z Dolan. Posvěcen byl dne 1. 10. 1871 na velkolepé slavnosti.
Po vybudování kaple v roce 1901 byl tento kamenný kříž přemístěn na návsi naproti č. d. 13, a po založení hřbitova v roce 1903, byl přemístěn na hřbitov.
zdroj: kronika Dolan, Pamětnice Jaroměřská
"Ludvíčkův" kříž
Dne 14. 8. 1859 byl slavnostně benedikován natřený kříž s pozlaceným korpusem a kamenným podstavcem, zřízeným dolanským sedlákem Johnem Ludvíkem (vulgo Ludvíček), na jeho poli, vedle polní cesty z Dolan na Sebuč. K udržování této církevní pamětihodnosti zřídil Johann Ludvík kapitál 20 zl., které byly deponovány a zaevidovány v kostelní kase v Jaroměři.
zdroj: Pamětnice Jaroměř
Hofmanův -Ludvíkův kříž (nedochován)
Dřevěný, červeně natřený kříž s vyobrazením Spasitele na plechu, na louce sedláka Hoffmana č. d. 1 (zvaného "u Hoffmana Kouteckého"), na pěší cestě z Dolan do Skalice (Svinišťan). Zřizovatelem je uvedený Hoffman, který zavázal všechny budoucí majitele statku č. d. 1, udržovat tento kříž v nejlepším stavu. Kříž tento, prodlením času, zchátral, proto dal nový držitel živnosti č. d. 1 Jan Ludvík, narozený v roce 1830, s manželkou Kateřinou, rozenou Stárkovou (jejich dcera Anna, narozená 1861, byla provdána za ing. Michálka) udělati nový kříž s vyobrazením Spasitele a jeho Matky na plechu. Církevní požehnání událo se za valného účastenství lidu domácího i přespolního dne 21. 6. 1885, přičemž na prvního zakladatele modlitbou vzpomenuto bylo. V roce 1928 upadl tento dubový kříž, na pozemku dědiců Michálkových z č. d. 1, na rohu zahrad stojící, a již pravděpodobně nebyl obnoven.
zdroj: kronika Dolan, Pamětnice Jaroměřská
Sloupová kaplička (nedochována)
Umístěná těsně u silnice z Dolan do Skalice, z kamene. Obraz je zmizelý a nerozeznatelný a v nejhorším stavu. Zřizovatel je zcela neznámý. Tato socha musí být v budoucnu odstraněna, protože na tomto místě se bude stavěti nová škola. Na památku, že zde stála, vymaloval malíř obrazy z "kapličky", na novou školní budovu do slepých oken (obecní kronika).
zdroj: Jaroměřská Pamětnice, obecní kronika
Socha Jana Nepomuckého na Sebuči
Stojí v blízkosti studánky nad loukou táhnoucí se k zátočině potoka. Vypráví o tragédii, která v polovině 19. století postihla rodinu žijící v č. d. 1 (Karlovi): Z poutě na Hořičkách se vraceli syn Alžběty a Václava Karlových. Ledová voda ve studánce namísto osvěžení a občerstvení zapříčinila jeho smrt. 11. května 1854 byla v těchto místech postavena socha sv. Jana Nepomuckého. Nešťastní rodiče objednali sochu na památku nečekaného synova úmrtí u sochaře Františka Matouše z Hořic. Pomník pak postavil kamenický mistr Josef Jelínek z nedalekých Myskolez. Socha byla pořízena s nadací 35 zl. rakouské měny.
zdroj:, Hofmanova kronika Sebuč
Torzo kříže v zahradě u č. d. 16 na Sebuči
Kříž na své zahradě u silnice postavili před rokem 1896 Václav Morávek, narozený 1833, cestář, a jeho hospodyně (družka) Františka Horníková, narozená 1844. Václav Morávek byl ženatý s Annou Morávkovou, soužití bylo ale ukončeno, aniž by došlo k rozvodu. Anna Morávková pak bydlela v Zaječí 5 u rodiny Tylšů. Václav Morávek zemřel v roce 1896, dům převzala Františka Horníková, která ho prodala v roce 1904. Anna Morávková, narozená 1840, zemřelá 3. 6. 1914, byla pochována na hřbitově ve Chvalkovicích bez zaopatření .
zdroj: Hofmanova kronika, Sebuč a kniha zemřelých Sebuč
Kříž na návsi v Čáslavkách
Dne 22. 7. 1860 byl slavnostně požehnán místními osadníky za 309 zl. nově pořízený kamenný sv. Kříž. Zhotovitel této pamětihodnosti byl kameník Staffa ze Dvora Králové. Údržba přísluší obci Čáslavky, k tomu se celá obec zavázala.
zdroj: Pamětnice Jaroměřská
Historie ochotnického divadla v Dolanech
Ochotnický soubor vznikl v roce 1869 z podnětu jaroměřského kaplana Václava Hrdličky, který vyučoval v dolanské škole náboženství a s dětmi secvičil divadelní hru "Slepá babička". Mezi uvědomělými rolníky, kteří se scházeli u Josefa Hofmana z č. d. 52, získal kaplan pro myšlenku divadla ochotné spolupracovníky, a již dne 14. 3. 1869 se uskutečnilo první divadelní představení pro dospělé Tylova "Paličova dcera". Režii vedl páter Hrdlička, zpěvy nacvičil dolanský učitel František Martínek, představení mělo obrovský úspěch, místnost v hostinci u Kejzlarů nestačila pro nával obecenstva. Ještě téhož roku se ochotníci usnesli postavit jeviště v sále hostince Václava Ermana, za tím účelem vydali akcie a získali kapitál 110 zlatých. Za tyto peníze pořídili rozebíratelné jeviště a šest malovaných kulis, které představovaly: venkovskou krajinu, náves, náměstí, les, pokoj, selskou světnici. Rozkvět divadla trval až do roku 1878, hrány byly tři až pět představení ročně a výnos z nich podporoval školní knihovnu a chudinský fond. V letech 1879-1881 se divadlo nehrálo, až v roce 1882 byla založena Rolnicko-čtenářská beseda, která měla ve svých cílech i pořádání divadelních představení. Aktivními členy byli Jan Pádr, Jan Brdička, František Brdička, Václav Pácalt. Zahajovací představení bylo konáno dne 19. 3. 1882 - hrála se Štolbova fraška "Krejčí a švec". V roce 1891 Beseda pořádala první silvestrovskou zábavu, v roce 1896 se účastnila odhalení pamětní desky Josefa Myslimíra Ludvíka na domě č. d. 4 v Dolanech. V roce 1897 bylo divadlo postiženo krutou ranou - dne 7. 2. se konal v hostinci, nyní u Matěnů, ples, při němž vypukl požár a zničil celé divadelní zařízení, včetně jeviště, uložené na půdě hostince. Ještě téhož roku, v hospodě u Matěnů, z podnětu Jana Pádra a Jana Brdičky bylo zbudováno nové velkolepé jeviště (nad podlahou zvýšené 70 cm, široké 4,8 m, hluboké 4 m, vysoké 2,6 m, mělo k dispozici 100 sedadel a 250 míst k stání), celkové náklady na jeho zbudování činily 628 zlatých. Slavnostní otevření se konalo 26. 12. 1897, hrána byla Štolbova "Závěť", režii vedl Jan Pádr. Hned v roce 1898 byly hrány hry: Stroupežnického "Naši furianti", Vrchlického "Noc na Karlštejně", Štolbovy "Maloměští diplomati". V roce 1899 bylo oslaveno 30 let trvání spolku Tylovou "Paní Marjánka, matka pluku". Nejkrásnější hrou dolanských ochotníků byla dne 21. 4. 1901 provedená Tylova "Lesní panna", kde Terezku hrála slečna Ottová, vynikající ochotnice. V témže roce se Beseda účastnila odhalení pamětní desky dr. Františku Josefu Smetanovi ve Svinišťanech. Následně roku 1902 hrálo se opět představení "Paličova dcera", hráli v něm tři synové otců, kteří vystoupili v témže kuse v roce 1869 a hráli i tytéž role: Josef Pácalt, Josef Brdička a Karel Kejzlar, titulní roli hrála slečna Ottová. V roce 1904 sehrána byla "Maryša", v roce 1905 "Jiříkovo vidění" a "Vojnarka", opět se slečnou Ottovou v titulní roli, a výčet hodnotných představení pokračuje i v roce 1908 "Strakonický dudák", 1909" Gazdina roba". S příchodem první světové války končí činnost dramatického odboru Rolnicko-čtenářské besedy, která v letech 1882-1914 odehrála 51 představení. Tři ochotníci našli ve válce smrt: František Brdička, Josef Švába, Václav Švába. Po válce nakrátko převzal aktivitu agrární dorost Besedy, kdy dne 23. 3. 1919 sehrál Šamberkovu národní hru "Karel Havlíček Borovský", následně předal divadlo zábavnému odboru Sokola, který se utvořil. Ten dne 18. 5. 1919 uspořádal své první představení na oslavu 50 let ochotnické práce v Dolanech, Šubrtův "Jan Výrava". Výravu hrál Josef Brdička, který zároveň hru režíroval, hra měla velký úspěch. V roce 1922 se divadelní odbor Sokola zúčastnil odhalení památníku Boženy Němcové v Ratibořicích. Od roku 1926 řídil divadelní odbor Sokola správce školy Josef Tonar, hrálo se jednou až dvakrát ročně, zároveň byly pořádány silvestrovské a mikulášské zábavy.
Zdroj: Ročenka Městského muzea v Jaroměři, Max Lederer
Sbor dobrovolných hasičů v Dolanech
Myšlenka zřídit v Dolanech Sbor dobrovolných hasičů vznikla v roce 1876 po požáru dne 20. 10. 1876, který zachvátil pět hospodářských stavení - č. d. 72, 73, 74, 75, 83. K tomuto požáru dostavily se Sbory dobrovolných hasičů z Jaroměře a Dvora Králové, které za vydatné pomoci místního občanstva dalšímu šíření živlu zabránily. Obec dolanská měla již sice ruční přenosnou stříkačku, ale k udolání většího ohně nestačila. Povzbuzeni příkladem uvedených hasičských sborů, pomýšleli někteří občané a mladší hospodáři již začátkem roku 1877 na ustavení Sboru dobrovolných hasičů. Usnesli se podati, prostřednictvím Obecního úřadu, žádost o členství ve Vzájemně pojišťovacím spolku proti ohni se sídlem ve Spy (Spolek obcím, jež u něho byly pojištěny, propůjčoval stříkačku se vším příslušenstvím i výzbroj pro mužstvo, pokud se v obci ustanovil Sbor dobrovolných hasičů). Žádost byla podána dne 24. 7. 1877starostou Václavem Kejzlarem a vyhověno jí bylo dne 12. 8. 1877 s podmínkou, že obec musí postaviti ohnivzdornou kůlnu pro zapůjčenou stříkačku.
Za činné členy Sboru dobrovolných hasičů se přihlásili z Dolan: J. Beran z č. 53, J. Brdička z č. 81, J. Brdička z č. 10, J. Brdička č. 11, V. Brdička č. 17, V. Brusnický z č. 20, V. Fendrych z č. 47, J. Hofman z č. 86, V. Hofman z č. 52, J. Hrubý z č. 77, V. Chmelík z č. 73, J. Karel z č. 46, J. Kejzlar z č. 27, J. Kejzlar z č. 5, J. Kosař z č. 57, J. Ludvík z č. 15, J. Martínek z č. 19, J. Novotný z č. 73, F. Ott z č. 13, J. Pácalt z č. 21, J. Pácalt z č. 51, J. Pádr z č. 44, J. Piorecký z č. 86, J. Piorecký z č. 76, J. Parm z č. 42, J. Rýdl z č. 12, J. Švába z č. 29, J. Švába z č. 70, V. Švába z č. 7, J. Tylš z č. 66, J. Vaniš z č. 58, a z Čáslavek: Jan Matys z č. 1, J. Pácalt z č. 25. Za zakládající členy se z Dolan přihlásili: J. Brdička, st. z č. 10, J. Frydrych z č. 83, J. Gabriel z č. 56, J. Hofman z č. 6, J. Chmelík z č. 75, J. Kejzlar z č. 82, V. Kejzlar z č. 5, F. Ludvík z č. 72, J. Ott z č. 61, J. Ott č. 13, J. Padr st. z č. 44, J. Rýdl z č. 60, F. Šramar z č. 34, K. Šubrt z č. 32, a obec Čáslavy co člen přispívající. Dne 24. 2. 1878 se konala ustavující valná hromada v hostinci Jana Kejzlara, při které byl Sbor dobrovolných hasičů v Dolanech založen, co první venkovský sbor v okresu Jaroměřském. Za velitele byl zvolen Václav Brdička z č. 17, za jeho náměstka Jan Brdička z č. 81, za výbora Jan Ludvík z č. 15. Dále bylo jednáno o pořízení stejnokrojů, pracovního a slavnostního, a usneseno, aby každý činný člen pořídil si stejnokroj na vlastní náklad, neboť Sbor dosud finančními příspěvky nedisponoval, usnesení toto však mělo za následek, že šest činných členů ze Sboru vystoupilo. Na jaře 1878 byla obci Dolanské propůjčena hasičská stříkačka, 220 m hadice a výstroj pro 16 mužů.
zdroj: Paměti Sboru dobrovolných hasičů v Dolanech za uplynulých 25 roků (1878-1903)
Dne 15. 7. 1888 oslavil Hasičský spolek Dolanský 10tileté trvání a Rychnovsko- Novoměstská hasičská župa odbývala za touž příležitostí v Dolanech generální cvičení. Na žádost byla sloužena polní mše svatá u křížku na obci v Dolanech a účastnili se slavnosti i hasiči němečtí.
zdroj: Pamětnice Jaroměřská
Dne 15. 7. 1928 byla konána slavnost na počest 50ti let trvání Sboru dobrovolných hasičů v Dolanech, v předvečer vyšel pěkný lampionový průvod po obci do zahrady pana Ludvíka z č. d. 72, za zvuků hudby kolébalo se množství světel, praporců a květin. V neděli zrána hudba začala slavnostní den, vítány byly hasičské sbory, procházející slavobránou, na níž stálo heslo: "Vlasti zdar, ohni zmar". Na zahradě pana Ludvíka bylo celé odpoledne živo a o slavnostní valné hromadě byly odevzdány nejstarším zakládajícím členům čestné diplomy, jež vypracoval správce školy.
zdroj: školní kronika
Hřbitov dolanský
Stavba byla dokončena na podzim 1903, dle plánu stavitele Jana Čermáka z Jaroměře, cihly dodala Miskolezská cihelna a kříž byl před přemístěním z návsi opraven. Ke svěcení hřbitova nejprve nedošlo, neboť jaroměřský děkan Štěpánek se zdráhal jej posvětit, odvolávajíce se na to, že hřbitov není katolický, nýbrž obecní. V roce 1904 začíná opět jednání o vysvěcení hřbitova, když v březnu 1904 zemřela výměnkářka Anna Brdičková z č. d. 11 (10), od kteréžto živnosti byl pozemek na stavbu odprodán. Tak splnila se pověra, že na novém hřbitově uložen bude nejdříve někdo z rodiny, který k tomu účelu pozemek zaprodal. Tu nezbylo než děkanu jaroměřskému hřbitov vysvětit, měl-li se křesťanský pohřeb konati. Stalo se tak 10. 3. 1904.
V roce 1912 se zastupitelstvo Dolan usneslo postavit na hřbitově studnu.
V roce 1937 byl hřbitov v Dolanech osázen břízami.
zdroj: kronika Dolan
Kampelička, Spořitelní a záložní spolek, s. r. o.
Postavena je na pozemku, zakoupeném v roce 1935 od Františka Ludvíka z č. d. 72. Občané Čáslavek navrhovali, že pozemek pro stavbu kampeličky obstarají mezi Dolany a Čáslavkami, aby budova získala na výstavnosti, neboť za stavením pana Křenovského (č. d. 33) se bude ztrácet. Za tento ústupek nabízeli povozy ku stavbě zdarma. Jiní navrhovali, aby kampelička pro svoji potřebu zakoupila školní budovu a obě Obce, aby postavily školu novou, na vhodnějším místě. Také se zvažovala společná stavba Kampeličky a Sokolovny. Nakonec se začalo stavět na zakoupeném pozemku od Františka Ludvíka v květnu 1936, stavba byla zadána firmě Kubeček a Steklík z Jaroměře. Již dne 5. 7. 1936 bylo uspořádáno slavnostní otevření a na zahradě pana Láška lidová veselice. V kampeličce byla místnost určená pro úřadování, byt domovníka, místnost určená k pořádání schůzí a místnost sloužící jako knihovna. Postavena byla také kolna. V roce 1952 přešla budova na stát a byla zde zřízena Státní spořitelna, v roce 1957 Správa spojů. Dnes je zde umístěna pošta.
Družstevní sušárna na čekanku o 10 pecích (nedochovala se)
Rolnické družstvo pro zpracování a prodej zemědělských plodin bylo ustanoveno roce 1910. Sušárnana čekanku byla postavena Rolnickým družstvem v roce 1912 (jaro-podzim) za 60 000 Kč + 30 000 Kč stálo strojní zařízení. Stavitelem byl Čermák z Jaroměře, stavělo se na pozemku zakoupeném od J. Brdičky z č. d. 17 (trhová smlouva ze dne 7. 5. 1912, kupní cena 3 207 Kč). Po roce 1954 byla sušárna zrušena a získává ji Jednotné zemědělské družstvo, které ji v roce 1958 přestavělo na sklad obilí. Od té doby se čekanka vozila za účelem sušení do n. p. Kávoviny, Černožice. Stavební plány k sušárně i kanceláři s bytem domovníka jsou uloženy v Archivu Náchod.
Zdroj: kronika Dolan
Ermannova- Matěnova hospoda č. p. 49
V držení rodiny Ermannových a následně Matěnových. Dne 7. 2. 1897 došlo k požáru hostince Františka Matěny při plesu Rolnicko - čtenářské besedy Dolany, škoda byla značná jak pro nájemce Karla Šubrta, tak pro majitele. Shořely i cenné divadelní kulisy. Po požáru došlo k přestavbě domu, později i k přistavění stodoly. V roce 1965 kupuje dům od Matěnových dědiců, Františka a Jaroslavy, Jednotné zemědělské družstvo Dolany za 59 000 Kč s tím, že sál v patře bude sloužit jako tělocvična, ze stodoly bude mateřská školka a dále budou zřízeny dvě bytové jednotky. V patře hostince byl velký sál, kde cvičili Sokolové a hrálo se ochotnické divadlo. Při stavbě silnice před domem se dne 15. 6. 1970 zřítila štítová zeď, neboť po odstranění hlíny z předzahrádky zůstaly obnaženy základy, na rekonstrukci silnice pracovaly těžké stroje a chvěním půdy došlo k rozrušení základů. Tím se zřítila štítová zeď a část čelní zdi objektu v délce 11 metrů. Za své vzalo nářadí tělocvičny školy a Sokola. V přízemí byl zničen mandl odboru žen, nepoškozeno zůstalo jen vybavení zdravotnického střediska. K demolici domu došlo roce 1972. V roce 1981, v rámci akce "Z", byla postavena prodejna potravin Jednota. Původně měl být přistavěn, ve spolupráce s Jednotnám zemědělským družstvem, i kulturní sál, Jednota ale od záměru odstoupila.
zdroj: kronika Dolan, Archiv Náchod - plán přestavby hostince po požáru